Osudy hokeje v Hodoníně - 14. část (Stavba a využití zimního stadionu v Hodoníně - 2. díl)

Osudy hokeje v Hodoníně - 14. část (Stavba a využití zimního stadionu v Hodoníně - 2. díl)
pátek 23.7.2010 | Jan Hochman

Díky ochotě autorů knihy nesoucí název "Osudy hokeje na hodonínsku - 75 let hokeje v regionu", pánů Ivo Cencingera a Edy Mezery, Vám můžeme přinést historii hokeje nejen ve městě Hodoníně, ale i v okolních městech, vsích či vesničkách od samého počátku tohoto krásného sportu na Hodonínsku. Tentokráte si povíme ve druhé části o tom, jak se rodil vznik hodonínského zimního stadionu.

 
 

První v Evropě s ledem v létě

Zimní stadion v Hodoníně byl díky úsilí občanů i podniků slavnostně otevřen 19. ledna 1958, umělý led tak měl Hodonín téměř o půl roku dříve, než stanovil původní plán. Byl čtvrtou krytou halou v republice a první na jižní Moravě. Kapacita tohoto hokejového stánku byla 6.500 diváků. Vůbec první krytý stadion byl otevřen v Ostravě v roce 1956, následoval Chomutov, Opava, Hodonín, pražská Štvanice zakrývala halu až k mistrovství světa 1959, Brno mělo krytý stadion v roce 1960, Zlín v roce 1963. V roce 2005 bylo v ČR 137 zimních stadionů, z toho 122 krytých a trend zakrývání pokračoval, na Slovácku v poslední době například v Uherském Ostrohu.

Na tehdejší dobu byl hodonínský zimní stadion důstojným sportovním stánkem, vybudovaným za deset milionů korun a umístěným v pěkném prostředí Tyršových sadů. Během roku 1958 a 1959 za provozu stadionu pokračovaly dokončovací práce, dodělávalo se zastřešení, zdi, tribuny, kabiny, restaurace a kanceláře, postupně ozvučení a časomíra. Prvním hlasatelem byl Otto Horák, tehdejší vedoucí mužstva Slovanu, následoval jej krátce Stanislav Pěnčík a poté prakticky dodnes bývalý hokejista a trenér Jaroslav Štica. Převlékací kabiny přišly na řadu v roce 1961 a 1962. Kvalita ledu byla mimořádně dobrá a stadion rychle získával pověst a přitahoval sportovce, hokejisty i krasobruslaře z celé republiky. V roce 1960 byl dokonce prvním sportovištěm ve střední Evropě, které již v květnu vyrobilo kvalitní umělý led a udrželo jej po celé horké léto. Původní osvětlení se v roce 1971 rekonstruovalo na cylindrové, od roku 1986 pak byla světla upevněna na rampě. Postupně se zdokonalovaly také mantinely.

Zdejších výborných podmínek využívali například ke tréninkům špičkoví krasobruslaři Nepela, Divín či sourozenci Romanovi, ale také přední hokejové kluby z Brna a Prahy, včetně národní reprezentace. Ke střetnutím s československými celky sem přijížděla i zámořská mužstva, hodonínského ledu mimo hlavní sezonu hojně využívala také prvoligová Rudá hvězda (později ZKL Zetor) Brno či Slovan Bratislava. Konaly se zde konaly celostátní krasobruslařské závody O zlatý hrozen, krajské závody, hokejové turnaje elévů O štít únorového vítězství, na stadionu se v prvních letech jeho existence hrál turnaj o pohár, byl místem několika dalších hokejových akcí, přeborů i sportovních školení.


Oslavný tisk

Tehdejší tisk informoval o zprovoznění zimního stadionu v Hodoníně po svém. Jiskra, noviny okresu hodonínského, přinesly 25. února 1958 na titulní stránce velkou fotografii dětí bruslících na ledě s krátkým komentářem, hned vedle básně a článku opěvujících vítězný únor, a stálo v něm: Hlavně děti se nemohly dočkat, kdy už přehodí přes rameno brusle a půjdou na led. Zimní stadion navštívily již tisíce mladých, starších a hlavně dětí. Vždyť přece právě pro ně byl postaven. Jejich šťastný úsměv je odměnou za těch 250 tisíc brigádnických hodin, které byly na stadionu odpracovány.

Všem, kteří přiložili ruku k tomuto velikému dílu našeho okresu, patří dík. Je však třeba si také vzpomenout, že jedině proto jsme mohli postavit naši chloubu, poněvadž žijeme v politickém i hospodářském systému, kde si budujeme pro sebe. V lidové demokracii. V buržoazním státě první republiky bychom si těžko něco takového postavili. Tenkrát měli peníze jen ti, kteří neměli zájem ani o nejnutnější potřeby lidu. A tak nový zimní stadion v Hodoníně je jen další velikou stavbou, která bude oslavovat vítězný únor před deseti lety, v němž si lid vzal co mu již dávno patřilo a stále ukazuje, jak pod jeho vedením naše země rozkvétá.


Na stadion za sběr a brigády

Ještě v době dokončování stadionu vyhlásil Okresní výbor ČSTV v Hodoníně turnaj venkovských oddílů. Začínal skromně, do prvního ročníku se přihlásilo šest účastníků, ve třetím už bylo deset družstev dospělých a osm dorosteneckých, též z Uherskohradišťska a Skalice. O finanční zajištění se oddíly staraly samy, výbor zakoupil putovní broušený pohár. Časopis lední hokej v listopadu 1960 v rubrice Sdělujeme si zkušenosti otiskl příspěvek předsedy okresní sekce ledního hokeje v Hodoníně Jaroslava Kolka, který napsal:

„S pocitem hrdosti jsme hleděli my, hokejisté z Lužic, Rohatce, Dubňan či Ratíškovic, když se objevily první nosníky nad betonovou plochou zimního stadionu. V oddílech se zatím střádaly korunky. Obvykle ale pokladník pokrčil rameny. Tož hokejisté udělali rozpočet a na každého vyšlo třicet korun vkladu. To je na pronájem plochy. A doprava? Do Hodonína je to kousek, a tak se pojede na kole. Hlavně, že se bude moci válet. Za své přijeli hokejisté z Mikulčic, Lužic, Dubňan i Prušánek. Nejpodnikavější jsou bezesporu Dubňanští, kteří loňského roku sesbírali 42 tun starého odpadového železa, za které dostali čtyři tisíce korun. A to vůbec není k zahození. Dalšími brigádami v JZD při stavbě kravína a při zaranžování střelnice u přpříležitosti Dne horníků v Miloticích si opatřili další tisícikorunu. Všechny kolektivně vydělané peníze sloužily na pronájem plochy hodonínského stadionu. Tak už se stává pravidlem že dubňanští hokejisté trénují od listopadu na umělém ledě.“


Víno, zpěv i starosti

Na zimním stadionu v Hodoníně vystupovaly mimo jiné přední evropské lední revue. Vekou atrakcí bylo také natáčení celovečerního filmu Ledoví muži s Rudolfem Hrušínským v roce 1960, v něm účinkovla jako kompars veřejnost a své role měli i hodonínští hokejisté včetně Jiřího Macelise. Filmaři pak věnovali Slovanu dresy a díky natáčení se podařilo vylepšit vstupní část stadionu s pokladnami.

Na stadionu se konaly celostátní krasobruslařské závody O zlatý hrozen či turnaje základen O štít únorového vítězství, sportovní vystoupení, mimo sezonu výstavy vín. Senzací bylo vystoupení předních pražských umělců v pásmu Je nebezpečné dotýkat se hvězd, mimo jiné s Evou Pilarovou, Jiřích Suchým, Yvonne Přenosilovou, Pavlínou Filipovskou a Karlem Gottem, které sledovalo asi osm tisíc diváků. Díky zimnímu stadionu, který byl největší, i když ne příliš dokonalou zvukovou halou v širokém okolí, zde zahrála v osmdesátých letech velmi populární skupina Katapult, zazpíval čerstvý zlatý slavík Miro Žbirka či vystoupili tehdy populární němečtí Puhdys. To bylo velké pozdvižení, stadion byl zaplněný k prasknutí, zářily v něm světelné efekty a traduje se, že místní elektrárna musela posílit přívod kvůli výkonné aparatuře skupiny. Na stadionu se v létě konaly také pravidelné čaje (diskotéky), počítalo se i s promítáním filmů. Především se ale na něm bruslilo a hrál hokej, který přitahoval tisíce diváků z města i širokého okolí.

Ve švech praskala svého času při hokejových utkáních původní restaurace vpravo u hlavního vchodu. Chodilo se tam na pivo či na tyčinky a většinou byla zahalená kouřem. Kdo chtěl ale během přestávky přijít na řadu, musel opouštět tribunu předčasně. Protipólem byly na druhé straně záchodky s větráním oknem, pánové se tak mohli při potřebě kochat výhledem do parku.

Začátkem osmdesátých let po dalších změnách v tělovýchově přešel zimní stadion do majetku nově utvořené TJ Baník Hodonín. Ta musela začít shromaždovat peníze na nutné opravy stadionu, v roce 1984 následovala rekonstrukce ledové plochy s rozvodným kanálem, v roce 1985 začala stavba nového sociálního zařízení a ubytovny, v roce 1989 pak nové osvětlení a další drobné opravy.

Začátkem devadesátých let po zdražení energií se ukazovalo, že nákladný provoz stadionu i činnost hokejového oddílu je pro malou tělovýchovnou jednotu velká zátěž a Baník se musel obracet o pomoc na město. Valná hromada TJ Baník v roce 1994 rozhodla o převodu svého majetku na společnost HC Hodonín, která měla dále provozovat stadion i hokejovou soutěž. Po první sezoně však následoval rychlý pád obojího, soudní tahanice a zimní stadion se stal první vietnamskou tržnicí svého druhu v republice. Fotografie z jejího prostředí prakticky neexistují, trhovci při jakémkoliv náznaku fotografování okamžitě brali do rukou různé zbraně a společně s početnou ochrankou se tvářili nepřátelsky. Prodávalo se zde však téměř všechno - od levné obuvi a textilu až po hračky, elektroniku i ovoce a zeleninu. Obnovit činnost stadionu a hokeje se podařilo díky krokům města a úsilí veřejnosti až v roce 2001.

(pramen Ludvík Šiffel, Stanislav Kytlica, Emil Šnoblt, Jan Herzán, Miroslav Tomeček, brožura 35 let s hokejkou a toušem v Hodoníně, 55 let ledního hokeje v Hodoníně, ročenka 20 let Dukly Hodonín, foto Antonín Pánek, Ivo Cencinger, archiv Petr Srnec)


Text je použit z knihy Osudy hokeje na Hodonínsku vydané roku 2005 OS ČSTV Hodonín, s laskavým svolením autorů Ivo Cencingera a Eduarda Mezery.



 

Tabulka

P Tým Tým Z S B
1. POR Poruba 30 133:83 65
2. HOD Hodonín 33 146:99 65
3. SUM Šumperk 32 142:91 58
4. NJI Nový Jičín 33 86:107 50
5. VAL Val. Meziříčí 32 110:116 43
6. KOP Kopřivnice 32 88:136 34
7. OPA Opava 32 77:150 21
Copyright © 2003-2018 SHK Hodonín & eSports.cz, s.r.o. | Informace o autorských právech | RSS