Osudy hokeje v Hodoníně - 30. část (Novodobá éra ledního hokeje v Hodoníně - 1. díl)

Osudy hokeje v Hodoníně - 30. část (Novodobá éra ledního hokeje v Hodoníně - 1. díl)
pátek 15.6.2012 | Redakce

Díky ochotě autorů knihy nesoucí název "Osudy hokeje na hodonínsku - 75 let hokeje v regionu", pánů Ivo Cencingera a Edy Mezery, Vám můžeme přinést historii hokeje nejen ve městě Hodoníně, ale i v okolních městech, vsích či vesničkách od samého počátku tohoto krásného sportu na Hodonínsku. Dnes se podíváme na to, jak se rodila obnova ledních sportů ve městě na začátku nového milénia.

 
 

Novodobá éra ledního hokeje v Hodoníně (1. díl)

Rokem 2001, tedy na začátku nového století a tisíciletí, se začala psát i nová kapitola dějin hodonínského hokeje a krasobruslení. Stadion patřil městu a to byla dostatečná záruka, že vývoj bude směřovat k obnovení ledové plochy. Podobně jako v padesátých letech šly události zpočátku poměrně rychlým tempem.

Stadion dostával nový kabát, souběžně čilý ruch panoval i v hokejových kruzích a do Hodonína se opět vracel sportovní optimismus. Ani ne za tři čtvrtě roku od podepsání smlouvy o koupi stadionu už se zde hrálo první mistrovské utkání obnoveného mužstva SHK Hodonín. Podařilo se obnovit také mládežnické oddíly a krasobruslení, vznikl dokonce i ženský hokejový oddíl.


Rekonstrukce zimního stadionu

Poté, co byla v březnu roku 2001 podepsána dohoda zástupců Města Hodonín a společnosti Gerex o odkoupení budovy zchátralého zimáku, přišla obrovská úleva sportovní veřejnosti. Na základě požadavku zadavatele, tj města, bylo vypsáno výběrové řízení na zpracovatele kompletní prováděcí projektové dokumentace pro zvažovanou přestavbu a opravu tohoto objektu, včetně příslušenství. Vítězem se stalo projekční a inženýrské středisko Uniprojekt Hodonín, vedené jeho ředitelem a autorem studie přestavby, architektem Petrem Šikulou. Mělo jít vůbec o největší rekonstrukci od postavení stadionu v roce 1958.


Město vypsalo sbírku

Katastrální úřad zapsal 13. srpna 2001 zimní stadion jako majetek města Hodonína. Na první etapu s odhadovanými náklady 30 milionů korun zajistilo město státní dotaci deseti milionů a vyřídilo také povolení k uspořádání veřejné sbírky. Když generace našich rodičů budovala stadion, pracovaly na jeho výstavbě stovky brigádníků, na jednotlivých dodávkách se podílelo mnoho podniků z Hodonína a okolí, peníze se shromažďovaly i formou příplatků ke kulturním a sportovním akcím. Dnes je již jiná doba, s pomocí brigádníků i přímými dodávkami je to složitější. Co však zůstává, je potřeba finančních prostředků. Město Hodonín udělalo, dělá a ještě dělat bude pro zprovoznění zimního stadionu vše, co je v jeho silách, nyní je řada i na vás. Proto se obracím na příznivce ledního hokeje, krasobruslení a bruslení vůbec s prosbou a výzvou: Pomozte i vy, přispějte na hodonínský zimní stadion!

Je významným sportovištěm, patří k dominantám města, vytváří příležitosti pro sportovní a kulturní vyžití, přispívá významnou měrou k protidrogové prevenci a pomáhá navázat vztah mládeže ke sportu, občanů k městu a často i člověka k člověku. Na hodonínský hokej jsme právem pyšní a já jsem přesvědčen, že tomu tak i s vaší pomocí zanedlouho zase bude,“ stálo ve výzvě starosty Jiřího Koliby z roku 2001. Zájemci mohli přispívat přímo na městském úřadu, na speciální účet, nebo formou zakoupení speciálních samolepek v hodnotách 5, 20 a 50 korun. Ty byly k dostání na několika označených místech. Celkem veřejná sbírka vynesla do svého ukončení v listopadu 2002 necelý čtvrt milionu korun.

Celý objekt během celého provozu od roku 1958 vyjma rekonstrukce chladícího zařízení a ledové plochy nedoznal jiných zásadních změn a nepodepsala se na něm ani doba socialistického realismu. Využívání budovy jako veřejné tržnice pak nejen zcela popřelo původní charakter stavby, ale výrazně přispělok jeho celkové devastaci. Došlo k demolici tzv. duklácké tribuny pro sedící obecenstvo, částečně byly rozebrány i ochozy nad oběma vchody. V provozuschopném stavu zůstal pouze bufet přebudovaný na pivnici, zbývající části sportovního stánku byly na začátku roku 2001 v naprosto nevyhovujícím stavu, zejména v důsledku morální zastaralosti technické infrastruktury. Projektový návrh přestavby trval čtrnáct dnů a samotná příprava pak měsíc.

„Zimní stadion jsme dosud neprojektovali, jinak však pracujeme na projektech sportovních hal a tělocvičen, nedávno jsem dozoroval také projekt běžeckého oválu na stadionu U Červených domků. V mládí jsem hrával lední hokej, takže rozumím potřebám hráčů, rozhodčích i diváků,“ řekl tenkrát autor projektu. Jeho prvním úkolem bylo postavit nové opláštění, zprovoznit ledovou plochu vyráběnou moderní technologií, vybudovat také šatny pro bruslicí veřejnost a hokejové týmy se společným sociálním zařízením, dále pak místnost pro rozhodčí, ošetřovnu a sociální zařízení pro návštěvníky stadionu, strojovnu a místnosti pro obsluhující personál. Až ve druhé etapě měl stadion získat podobu, která by dovolila provozování vrcholového sportu. Šikula však již tehdy předpovídal, že se celá rekonstrukce může rozčlenit i do několika částí, podle dostupnosti finančních prostředků v jednotlivých letech.


Přestavba zimáku byla radikální

Trhovci stadion opustili tak rychle, jak ho obsadili, ani nestačili vše odvézt. Zbyly po nich desítky drátěných stánků, tisíce plastových ramínek a papírových krabic, několik provizorních vařičů, prošlé instantní polévky a nudle, v šatnách pak rozpis služeb a řád tržiště, napsaný obrázkovým písmem rozsypaného čaje. Dala se však najít i zajímavá připomínka hokejové historie - v místnosti ledařů staré montérky i původní skříň s prastarými nahotinkami, dále zdevastovaná hlasatelna, u kabin rozbité záchody, ale občas i neporušené hráčské boxy. Pod dřevěnými tribunami pak stále ležely miliony nedopalků cigaret (i když kouření na stadionu bylo přísně zakázáno), tisíce voskových pivních kelímků, nekonečná spousta konfet a novinových útržků, staré zpravodaje a stovky puků. Avšak po týdenní náročné práci čety romských dělníků byl prostor stadionu dokonale vyčištěn a svářeči do poslední trubky rozebrali původní tribuny.

Rychlým tempem následovalo vybourání všech zdí tak, že zůstala pouze kostra stadionu, nosný ocelový skelet. Vypadalo to děsivě - jako po kobercovém bombardování, torzo sportoviště však konečně hlásilo do okolí, že přestavba začala. Ihned poté se do středu města začaly valit jeřáby a těžké tahače s betonovými prvky, přibyla nová střecha, vysoké nosníky dostaly zásluhou horolezců nový nátěr, vyzdil se nový obvodový plášť stadionu a postupně se jako stavebnice začaly skládat tribuny. Spolu s tím se nově položily i přípojky plynu, elektřiny, tepla a vody. Zvýšila se izolace haly a snížila její hlučnost, která dříve občas vadila okolo bydlícím obyvatelům, stadion byl také více zatemněn, takže se hrací plocha musí nasvětlovat i převážnou část dne.


Text je použit z knihy Osudy hokeje na Hodonínsku vydané roku 2005 OS ČSTV Hodonín, s laskavým svolením autorů Ivo Cencingera a Eduarda Mezery.



 

Tabulka

P Tým Tým Z S B
1. POR Poruba 30 133:83 65
2. HOD Hodonín 33 146:99 65
3. SUM Šumperk 32 142:91 58
4. NJI Nový Jičín 33 86:107 50
5. VAL Val. Meziříčí 32 110:116 43
6. KOP Kopřivnice 32 88:136 34
7. OPA Opava 32 77:150 21
Copyright © 2003-2018 SHK Hodonín & eSports.cz, s.r.o. | Informace o autorských právech | RSS